Východ Evropy a kakao
Proč mají země východního bloku vyšší inflaci než zbytek eurozóny? Důvodů je několik. Zde chci vypíchnout jeden, který opět souvisí s pouhým výpočtem inflace. Tím důvodem je často nižší cenová hladina pro jednotlivé typy zboží a služeb. Cenová hladina byla v Česku dle ČSÚ v roce 2021 na čtyřech pětinách průměru Evropské unie. Pokud máme nižší cenovou hladinu a vzroste např. cena kakaa, do naší inflace se to propíše vyšší mírou. Konkrétněji: zdražení kakaa se méně projeví v ceně čokoládového dortu ve Vídni, kde stál původně 10€, než ve Zlíně, kde stál 8€ (když pomineme, že zlínský dort začne obsahovat méně kakaa než ten vídeňský). Zkusme tedy vnímat aspekty výpočtu, než začneme například kritizovat vedení ČNB, že zvládá inflaci o dost hůře než její evropští kolegové z ECB.
Pivo nebo auto
Vybrali jsme tradičně oblíbenou Škodu a pivo. Porovnávali jsme ceny v letech 1985, 2005 a 2023. Z ní je zřejmé, že se naše kupní síla dlouhodobě zvyšuje a jako společnost bohatneme. Bohužel, některým lidem tento fakt kontinuálně uniká a nám to přijde vážně škoda. Máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli, a přesto někteří vycházejí do ulic demonstrovat proti bídě.
Příklad s cenou auta:
rok | vůz | cena | jak dlouho na něj vyděláváme |
1985 | Škoda 120 LS | 67 803 Kčs | 23,2 platu (průměrná mzda 2920 Kčs) |
2005 | Fabia Classic 1.2 HTP/40 kW | 262.900 Kč | 13,8 platu (průměrná mzda 19 030 Kč) |
2023 | Fabia Ambition (skladová) | 369 000 Kč | 9,8 platu (průměrná mzda 40 324 Kč) |
Jak je to s cenou piva? V roce 1985 stálo lahvové pivo 2,5 Kčs, takže za hodinu jsme si vydělali na 4,3 piva, v roce 2005 stálo 8,5 Kč, takže na 14 piv a nyní stojí 16 Kč, takže za hodinu vyděláme na 16 piv. Sice nám ceny potravin rostou více než v jiných koutech Evropy, a to zejména díky nepříznivému stavu našeho dodavatelského trhu, na němž prakticky nefunguje konkurence[1]. Útěchou nám může být fakt, že si toho zboží z našich současných platů stále koupíme nejvíce za celou nedávnou historii.
Dlužníku jásej
Hurá, inflace ředí dluhy. Ano, určitě souhlasíme, inflace pomáhá dlužníkům. Klíčovým zprostředkovatelem efektu jsou příjmy dané osoby. Pokud se Vaše příjmy díky inflaci nepohnou, k naředění dluhů nedojde. Představme si Kryštofa s Helenou, kteří mají dluh 2 000 000 Kč se splátkou 10 000 Kč a měsíční příjmy 100 000 Kč. Pokud si v inflačním prostředí vyjednají navýšení příjmů o 7 %, čili na 107 000 Kč, tak se jejich dluh vůči ročním příjmům snížil v přepočtu na 1 869 000 Kč. V tomto případě jistě lze hovořit o naředění dluhu inflací. To, jestli nakonec v inflačním prostředí zajásají dlužníci, bude dáno zejména mírou propisování inflace do různých příjmů v ekonomice, do mezd, nájmů, důchodů, hodinových sazeb živnostníků, zisků firem, jejich dividend a dalších. Kupříkladu zaměstnanci mají na našem pracovním trhu silnou pozici, daří se jim tedy tlačit na navyšování mezd a dochází k naředění jejich dluhů inflací. Inflace se ale postupně propíše i do všech ostatních příjmů v ekonomice. Hypotéky, které jsou často sjednány na desítky let, se tak nakonec více či méně naředí všem, protože během tak dlouhé doby se příjem navýší opravdu každému.
Ještě se podíváme na částky z minulého dílu.
Z ušetřených 100 000 Kč na účtu na začátku roku 2022 budeme mít reálných 75 982 Kč na začátku roku 2025 [výpočet: 100 000 / 1,15 / 1,1 / 1,02 / 1,02], hypotéka se nám v tom stejném čase reálně sníží ze 3 mil Kč na cca 2,3 mil Kč [výpočet obdobný] a plat by se nám od roku 2022 z 50 000 Kč musel navýšit na 65 800 Kč v roce 2025, abychom si mohli dovolit spotřebovat věci ve stejné hodnotě [výpočet 50 000 x 1,15 x 1,1 x 1,02 x 1,02].
Současnou vyšší inflaci jistě přežijeme a ekonomický motor pošlape dál. Pojede jinak, ale pojede dál. Pokud inflaci více pochopíme, dovedeme si pak lépe představit její konkrétní dopady a z celého procesu budeme méně ve stresu. Je dokonce možné, že to nejhorší již opravdu máme za sebou.
[1] Pro pochopení příčin nadměrného růstu cen potravin v naší zemi doporučujeme podcast Kecy a politika Díl 101 s názvem Agrobaroni mají žně. Jednoduše a výstižně popisuje tržní situaci v naší zemi v oblasti produkce základních potravin, její historii a evropskou jedinečnost.