Petr si přečetl poslední článek a říká mi: „Juro, bavíme se tady o tom se ženou, hezky napsaný, ale nemůžeme s tebou souhlasit.“ Opět se spustila plodná debata.

Základem naší rozpravy se stala konkrétní situace, kdy Petr chtěl poradit s dolarovou měnovou konverzí a jejím načasováním. Bylo mu jasné, že z toho není obchod, a tak mi s takovou otázkou raději vůbec nezavolal. Nechtěl mě otravovat. Na jednu stranu mě to trochu překvapilo, protože se snažím všem klást na srdce, ať mi volají s jakoukoliv otázkou. Je pro mě lepší, když klienti volají i s banalitami, než když pak nezavolají třeba s novou hypotékou (pokud jste to zažili, víte, že ten okamžik je nezapomenutelný, a patří ke kariéře každého poradce). Na druhou stranu to ale naprosto chápu, protože většinou uvažuji podobně, nechci ničí čas zadarmo. Když pro mě někdo něco dělá a nekončí to objednávkou, nákupem nebo jinou formou odměny, vždy kompenzaci nabízím. Dělám to, když volám kamarádovi právníkovi o krátkou radu, když si nechávám vypracovat časově náročnější nabídky nebo když konzultuji s architektem. Způsobem uvažování jsem pak na tom úplně stejně jako Petr.

Petr zopakoval, že je prostě škoda nemít pro takové situace nastavenou hodinovou konzultační sazbu. Já jsem oponoval, že je většina rad krátkých a pár minut nemá smysl účtovat. Petr mi navrhuje, že řešením může být účtování první započaté hodiny, což je u většiny konzultačních firem běžné. Nápad se mi líbí a dává mi smysl. První započatá hodina kompenzuje přidanou hodnotu Vašeho know-how a řeší rozpor mezi klientem požadujícím stručnou verzi, klientem požadujícím dlouhá vysvětlení a poradcem, který nechce čas uměle natahovat. Chcete-li stručně, budeme za 10 minut hotovi, vše potřebné dostanete a já dostanu zaplaceno. Mám čisté svědomí, že jsem čas nenatahoval a know-how je zaplacené. Chcete-li jít do detailu a debatovat dlouze, je to Vaše volba. Čas máte zaplacený a já s Vámi téma rád rozvinu do široka.

Zavedu pro klienty tuto formu konzultace a jsem zvědav, jestli bude mít nějakou odezvu. Nečekám, že se stane zajímavým zdrojem příjmu, ale nechci přicházet o klienty jako je Petr. Jedná vlastně velmi uvědoměle a váží si mého času. Je pak mojí chybou, když nabude dojmu, že bude lepší se mě neptat. Na celé věci mě dále baví představa témat, které by klienti placenou konzultací rádi řešili. Jako poradce mě typicky napadají: inflace a její vývoj, kam uložit peníze, ceny nemovitostí, státní dluhy, úspory v koruně či euru a další. Placená forma rovněž zavazuje k větší profesionalitě. Dovedu si představit nachystané otázky klientů a zároveň dopředu připraveného poradce. Zaplacený čas přece chcete dobře využít. Myslím, že jako poradci máme obecně ke konzultacím co nabídnout.

Tento typ konzultování se vymyká mému dosavadnímu způsobu práce a je pro mě něčím novým. Načasování mi ale přijde příznačné, protože prožíváme turbulentní časy, a to přirozeně generuje potenciální témata. Díky vysokým sazbám nám ubyly hypotéky, takže se hodí rozšíření portfolia služeb. Vždy jsem slýchal, že klienti za poradenství spíše platit nechtějí, zájem by tedy měl být nízký. Riziko je ale nulové, není tedy třeba to nějak extra zvažovat. Alespoň uvidíme, jaké to přinese ovoce.