Česká národní banka razantně bojuje navyšováním sazeb proti vysoké inflaci a finanční poradci stojí před nelehkou otázkou, jak nově nastavovat fixace svým klientům. Pomiňme alibistické řešení, že necháme vybrat klienty a tím se vyhneme veškeré odpovědnosti. Klienti nejsou zpravidla schopni situaci zvážit lépe než poradce a klíčová otázka A jakou byste dával/dávala fixaci Vy? prostě padne. Poradce stojí před nepříjemným dilematem. 

Je nesmírně těžké situaci posoudit s odstupem a nahlédnout na ni optikou dlouhého období. Většina poradců je v oboru 15 a méně let, a tudíž pracovali výhradně s nízkými sazbami. Současnou výši sazeb a nasazení ČNB nikdo z nás nezažil. Ať chceme nebo ne, žijeme v zajetí naší představy o normální úrokové sazbě, která se zformovala během naší dosavadní kariéry. Nám prostě přijde nenormální úvěrovat za 5 %, když celý život úvěrujeme za 2,5 %. Nabízejí se dva scénáře. Až pomine vysoká inflace, tak se sazby hypotečních úvěrů vrátí někde do pásma 2-3 % tak, jak jsme byli poslední dobou zvyklí. Ekonomiku a státní dluhy bude třeba podporovat nižšími sazbami. Politikům a zadluženým státům tento scénář sedí více než sazby vyšší. Druhým scénářem je přesun sazeb do pásma 4-5 %, což bude jakýmsi novým normálem. Všichni současní poradci zjistí, že posledních 15 let pracovali v nestandardních úrokových podmínkách, které se nemusí dlouhou dobu vrátit. Na posledních 15 let se pak budeme dívat jako na období nebývale levných peněz. Nikdo dnes neví, který scénář nastane, proměnných je příliš mnoho. S jistotou snad lze jen tvrdit, že dnešní hypoteční sazby blížící se zanedlouho 6,5 % jsou spíše drahé, a to při uvažování obou scénářů. Důkazem může být razantní pokles produkce hypotečních úvěrů napříč trhem. 

K úplnosti úvahy o nastavení fixace je třeba doplnit problematiku volného odcházení klientů mimo fixační období, které se rozmohlo cca 5 let nazpět. Nechci zde zabíhat do přílišných detailů, ale současná pravidla hry je třeba zevrubně nastínit. Česká národní banka zveřejnila svůj výklad zákona o spotřebitelském úvěru, který řekl, že banka nemá právo příliš sankcionovat klienta při jeho odchodu v průběhu fixačního období. To lze označit za klíčovou změnu pravidel hry. Klienti nemuseli (a stále nemusí) respektovat své fixace a banky mohou měnit, kdy se jim zachce. To se bankám logicky nelíbí, ale povětšinou názor ČNB respektují. Stejně tak činí finanční arbitr, který mnohé spory rychle rozhoduje ve prospěch klientů. ČNB již za neoprávněné sankcionování klientů udělila pokutu Modré pyramidě a nově i Komerční bance. Modrá Pyramida tuto pokutu zažalovala a v běhu je soudní spor mezi ní a Českou národní bankou. No a v tom je trochu zakopaný pes. Výsledek tohoto soudního sporu potvrdí či zvrátí výklad ČNB, a tudíž potvrdí či zastaví volné přecházení klientů. Řečeno jinými slovy, volné přecházení, které je nyní na trhu běžné, nám do budoucna nemusí vydržet. U nás ve firmě na to máme rozdílné názory a někteří sází na úspěch ČNB, někteří sází na úspěch Modré Pyramidy, jakožto zástupce strany bank. 

Jak tedy se všemi proměnnými naložit? U dnešních sazeb pohybujících se okolo 6 % volíme už spíše kratší fixace. Někdo dává 3leté, někdo ještě 5leté, které jsou levnější. Těžší rozhodování probíhalo u sazeb na hranici 4 %. Nelze o nich s jistotou tvrdit, zda jsou levné či drahé. Ospravedlnit lze fixace kratší i delší a obojí jsou sázka na určitý scénář. 10letá fixace na hranici 5,5 % potom sází na úspěch ČNB a budoucí možný odchod z banky za téměř nulové sankce tak, jak je tomu doposud. V případě úspěchu Modré Pyramidy se pak takováto fixace musí prodražit. Přijde nám, že trh dlouhodobě nemůže fungovat s hypoteční sazbou 5,5 % jako sazbou průměrnou. Uvažujeme ale v zajetí našeho profesního paradigmatu? To si s úsměvem povíme u piva za 15 let.